Velký senát Soudního dvora Evropské unie (SDEU) vydal dne 6. 10. 2021 rozhodnutí ve věci C-882/19 Sumal SL proti Mercedes Benz Trucks España, ve kterém vyjasnil některé otázky přičitatelnosti protisoutěžního jednání v rámci skupiny společností a související soukromoprávní důsledky.

Shrnutí případu Sumal

Rozhodnutím z roku 2016 Evropská komise shledala, že společnost Daimler AG porušila ustanovení evropského soutěžního práva zakazující kartely (čl. 101 SFEU) tím, že v období od ledna 1997 do ledna 2011 uzavřela několik dohod o zvýšení cen nákladních vozidel s dalšími evropskými výrobci.

Společnost Sumal SL mezi lety 1997 a 1999 koupila od Mercedes-Benz Trucks España (MBTE), dceřiné společnosti Daimler Group, jejíž mateřskou společností je Daimler AG, dvě nákladní auta. V návaznosti na rozhodnutí Komise z roku 2016 Sumal SL zažalovala MBTE před španělskými soudy o náhradu škody způsobené výše zmíněným protisoutěžním jednáním. Španělský soud nejprve žalobu zamítl s odůvodněním, že MBTE nemůže být žalovanou stranou, protože rozhodnutí Komise se vztahuje pouze na společnost Daimler AG, a tedy jedině tato společnost může být považována za subjekt odpovědný za dotčené protiprávní jednání.

Toto rozhodnutí spol. Sumal SL napadla odvoláním a následně se španělský soud obrátil na SDEU s předběžnou otázkou. Velký senát SDEU ve své odpovědi jasně vymezil obecné podmínky, za kterých může být náhrada škody vzniklé v důsledku porušení evropského soutěžního práva mateřskou společností nárokována před národním soudem vůči společnosti dceřiné.

Přičitatelnost? V rámci „podniku“ a pokud protiprávní jednání souvisí s ekonomickou aktivitou „dcery“

Aby mohla být náhrada škody úspěšně vymáhána před národním soudem po dceřiné společnosti, musí dle SDEU žalobce prokázat, že vzhledem

1. k ekonomickým, organizačním a právním souvislostem spojujícím mateřskou a dceřinou společnost a
2. souvislosti mezi ekonomickou aktivitou dceřiné společnosti a předmětem protiprávního jednání mateřské společnosti

tvoří mateřská a dceřiná společnost jednu ekonomickou jednotku, tedy podnik ve smyslu evropského práva. Rozhodnutí SDEU je tak dalším významným stavebním kamenem doktríny pojmu „podniku“, respektive „jedné ekonomické jednotky“, která je uplatňována v rámci evropského soutěžního práva jako autonomní koncept. V národních právních úpravách se totiž často setkáme s tím, že přičitatelnost odpovědnosti za protisoutěžní jednání (resp. protiprávní jednání obecně) je možná pouze ve vztahu ovládané a ovládající osoby, a to vůči ovládající osobě. Podle SDEU má ale v případech s evropskou dimenzí unijní úprava přednost – výše uvedené závěry jsou tedy v případech s evropskou dimenzí aplikovatelné bez ohledu na znění vnitrostátních předpisů.

Nad rámec výše uvedeného SDEU uzavřel, že pokud v okamžiku sporu před národním soudem již existuje rozhodnutí Komise o rozporu jednání mateřské společnosti s článkem 101 odst. 1 SFEU, nemůže dceřiná společnost úspěšně napadnout existenci předmětného protisoutěžního jednání¹ . Na druhou stranu, pokud výše zmíněné rozhodnutí Komise neexistuje, může dceřiná společnost rozporovat jak to, že společně s mateřskou společností tvoří jeden podnik, tak i samotnou existenci protisoutěžního jednání.

O legislativním vývoji v této oblasti Vás budeme i nadále informovat. V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat.

Newsletter ke stažení zde

1. Podle ustanovení článku 16 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže nemohou národní soudy rozhodovat v rozporu s rozhodnutím přijatým Komisí.